Tím kouskem domova máme na mysli Slezské sedlo na které jsme měli v úmyslu vyrazit další den.

Původní trasa byla trošičku jiná, z hlavní cesty jsme měli odbočit směrem na Petrovku, ale tak jsme se do toho obuli, že jsme odbočku přešli.

Po více než kilometru jsme si uvědomili náš omyl, ale už se nám nechtělo vracet s tím, že jen trasu otočíme a přes Petrovku půjdeme směrem dolů. Toto rozhodnutí nám zachránilo nemalé trable, jelikož Petrovka byla komplet pod sněhem a hřebenovka na Slezské sedlo ještě víc.

Téměř před cílem jsme se rozhodli dát si čaj na chatě Malý Šišák a tak se nám tam líbilo, že jsme zůstali i na oběd. Návštěvu chaty doporučuji, v krásné restauraci obsluhuje super příjemný personál a jídlo je skvělé.

A jelikož Slezské sedlo bylo už jen kousek, ale po zledovatělé sinici, nasadili jsme nesmeky a hurá nahoru. Cestu zpět jsme museli opět absolvovat po asfaltce, ale to už byla sranda.

Celkově pohodová trasa, ale bohužel, kvůli sněžné nadílce, po dost frekventované silnici a to i v dubnu. Celkem náročná a byla by asi i náročnější pokud by vyšla původní trasa přes Petrovku, ale zase určitě hezčí, klidnější a bezpečnější.

Takto vypadala odbočka na Petrovku, ani nechci vědět jak to vypadalo dál.

 

Bylo docela těžké odhadnout jak bude vypadat v cíli. Takto to vypadalo ve Špindlu.

A takto o řádný kus výš na Medvědím Kolenu.

No a takto v cíli.

No a takto to vypadalo asi minutu po návratu na hotel.

Maty vytuhnul jak nemluvně a spal až do večeře.

Nádherný výlet, krásná příroda. Kdyby bylo počasí jeli bychom tam na kole. Celkem 20 km, takže nevhodné pro malé děti, ale pro trhače jako je Maty bez problémů Cesta se dá také zkrátit na polovinu, když využijete turistické stezky podél hlavní silnice, ale to s kočárem nelze ani v létě.