Maty rozhodl!!!
Dodržíme plán za každou cenu!!!
Jelikož jsme výhradně letní turisti, byla tato výzva pro nás úplně nová. Naštěstí i na takové stížené podmínky jsme připraveni a k novému crossáku jsme pořídili i fantastický fusak, venku byly mínusy a Maty v něm seděl jen v termoprádle a mikině a vážně jsem měl podezření že se mi tam uvaří.
Díky sněhové nadílce jsme nemohli jít přímo z Bedřichova kde jsme byli ubytovaní a museli jsme asi hodinu objíždět autem necelé tři km na Horní Mísečky, odkud jsme vyrazily směr Labská bouda.
Musím přiznat, že užasný dubnový klid bez lidí s sebou nese i nejedno úskalí, například to, že je vše zavřené a tak i přes tvrzení Vrbatovy chaty, že mají otevřeno, tomu tak nebylo a počasí stálo za prd. Maty potřeboval přebalit, já převléct do suchého a nějaký ten čaj by nebyl od věci a tak jsme první pokus o zdolání Labské boudy museli vzdát.
Vrátili jsme se o pár dní později, scénář se opakoval, vše zavřené, alespoň na nebi bylo azuro. Chudák Maty si sice zažil krušné chvíle s brekem ( podezřele podobné scénce z filmu S tebou mě baví svět) při přebalování v závěji sněhu, ale na Labskou boudu jsme dorazili.
Tím byl úkol číslo dvě splněn. Ne sice do posledního detailu jelikož součástí tří prioritních úkolů byla Labská bouda společně s pramenem Labe a ten kousek co nás dělil od splnění úkolu na 100 % byl zasipán více než půl metrovou vrstvou sněhu a i když náš crossák umí hodně a po přezutí na zimní vzorek téměř vše, já nejsem nesmrtelný.
V každém případě zklamání z prvního neúspěchu o výstup na Labskou boudu jsme si zpříjemnily návštěvou Vrchlabí.
Celkově trasa náročná, ale ne nezvládnutelná, ale hlavně stojí za to!!!